Artemidin chrám v Efesu
Úvodní
slova si vypůjčím od Filóna: "Chrám Artemidy Efeské je jedinečným
příbytkem bohů na zemi. Kdo ho jednou spatřil, přesvědčil se, že nebe a
země si tu vyměnily místo a že svět nesmrtelných bohů se tu přestěhoval
z nebe na zem." Tak začíná spisovatel popis stavby - bohužel je to
poslední strana jeho knihy, která se nám zachovala, takže při
rekonstrukci podoby Chrámu musíme vycházet z jiných zdrojů.
V Efesu vzniklo první větší město asi v 12.nebo 13.století před n.l.
Výstavným městem se Efesos stal tak asi v 8.-7.století před n.l. a
spolu s Milétem a Halikarnássem stál v čele hospodářského i kulturního
rozvoje Řecka - Athény ještě zdaleka nebyly tak vpředu jako za "zlaté
doby." Někdy kolem roku 650 před n.l. svrhli Efesané posledního krále a
nastolena byla tyranida. O sto let později si Efesos fakticky podmanil
lýdský král Kroisos, ale ponechal mu velkou samostatnost. Po jeho
porážce Peršany ovládli vítězové i Efesos, ale po porážkách u Salamíny
a Platají získal Efesos opět samostatnost. Nakrátko, neboť za
peloponéské války padl opět do rukou Persie. Vysvobození přinesl až
Alexandr Veliký roku 334 před n.l. Ve válkách mezi diadochy padl Efesos
do rukou Lýsimacha, vládce Pergamského království. Rok 41 před n.l.
znamenal definitivní konec samostatnosti - stal se hlavním městem
římské provincie Asia. Tolik odbočka k dějinám Efesu.
Chrám Artemidy stál v Efesu už od prehistorických dob. Víme, že v
8.století před n.l. stála nedaleko dnešních zbytků chrám, nevelká
svatyně s dřevěnou sochou bohyně. O něco později, nejpozději začátkem
7.století před n.l. pak Efesané tuto svatyni přestavěli a zvětšili
adekvátně k rozvoji celého města. Ten by asi sloužil dlouho, ale
objevil se v něm zdroj podzemní vody a Efesané se rozhodli vybudovat
zcela nový, velkolepý chrám. Ten museli samozřejmě vybudovat znova od
základů, žádná přestavba stojícího chrámu nebyla možná. Nevybrali jako
Athéňané za staveniště akropolis, ale místo kousek na východ od Efesu.
Architekty nové stavby se stali dva věhlasní stavitelé z Kréty -
Chersifrona z Knóssu a jeho syna Metagena. O tom aspoň píše Strabón,
Vitruvius zmiňuje jen prvního. Je docela dobře možné, že Metagenés
přijel později, navíc délka stavby se "trochu" prodloužila - trvala
nakonec 120 let. O době začátku stavby kolují značně rozporuplné
zprávy, spokojme se tedy s datem cca 550 před n.l.
Příbytek bohyně byl 110 metrů dlouhý a 55 metrů široký, lemovaný po
obou stranách dvouřadým sloupovím, uprostřed kterého stála vlastní
svatyně. Dvě řady po osmi sloupech vysokých prý 18 metrů zdobily čelo
chrámu a dvakrát dvacet sloupů bylo vidět při pohledu ze strany
(Parthénon měl a má 8/17 sloupů). Vlastní chrám byl třídílný; osm
sloupů neslo přední dvoranu, osmnáct hlavní síň a čtyři zadní místnost.
Celkem podpíralo chrám 125 sloupů (pokud to někdo počítal a nevychází
mu to, nechť připočítá jeden sloup, který stál za sochou Artemis). Tyto
sloupy nebyly z vápence jako normálně, ale z prvotřídního mramoru.
Druhou zvláštností sloupů pak byla jejich forma, zvláště výzdoba
hlavic. Efeská svatyně se stala první velkou stavbou, která opustila
strohý dórský sloup, a použilo se v ní lehčích a ozdobnějších sloupů,
které dostaly jméno iónské. O typech sloupů si však předčtěte v článku
o architektuře. Šestadvacet ze sloupů bylo ozdobeno téměř dvoumetrovými
reliéfy vynikající kvality. Stejně dobrá byla práce tvůrců na
tympanonu, tedy velkém trojúhelníkovitém štítu nad předním a zadním
sloupovím. Vrchol tohoto štítu stál ve výši 25 metrů nad zemí a ještě
na něm stálo obrovské mramorové sousoší, o němž si myslíme, že
představovalo Artemis s lukem a jelenem uprostřed družiny nymf. Na
rozích střechy byli čtyři mramoroví býci v nadživotní velikosti. V
samém srdci chrámu pak stál oltář s cedrovou sochou bohyně. Sochařsky
stejně jako architektonicky představovala stavba vrchol. V soutěži o
jistou sochu se utkal mistři jako Feidiás, Krésilos a Polykleitos z
Argu, který nakonec vyhrál a muselo to být jistě skvělé dílo, když
porazilo návrh Feidia. Ale bohužel se nezachovalo.
Když pak architekti Paionios Efeský a Démétrios dílo někdy koncem
pátého století před n.l. dílo dokončili, stál na slunci skutečný div
světa, vrchol stavitelské i sochařské dovednosti Řeků. Přesné datum
dokončení neznáme, ale je jisté, že chrám stál nepoškozen jen asi půl
století. Podle antických autorů byl chrám zničen ohněm, který prý
založil Hérostratos, aby se stal slavným (a podařilo se mu to) v ten
samý den, kdy se v daleké Makedonii narodil Alexandr III., později
Veliký. Což se stalo 21.7.356 před n.l. Našlo se však více autorů,
kteří pochybují, že by jeden člověk dokázal zapálit tak velký chrám.
Každopádně dílo několika generací špičkových umělců bylo v podstatě
zničeno.
Spásu přinesl Alexandr. Když dobyl Malou Asii, přikázal svému dvornímu
architektovi Deinokratovi chrám obnovit. Ten obkreslil původní plány,
protože na nich nebylo co zlepšit. Opět začaly práce - Efesané odmítli
nabídku Alexandra, že zaplatí veškeré práce, když Efesané umístí desku
s jeho jménem na chrám. Obnovu sloupů vedl slavný sochař Skopás, který
se podepsal i na pracích na jiném divu světa - Mauzoleu v Halikarnássu.
Praxitelés, další skvělý umělec pak měl vyzdobit oltář a tak vzniklo
dílo, které se mohlo směle postavit vedle dřívějšího chrámu zničeného
ohněm. Stavba byla dokončena až dlouho po Alexandrovi - roku 250 před
n.l. Pak na půl tisíciletí chrám nerušeně stál a byl autoritou i pro
Římany. Za jejich vlády se každý místodržitel provincie Asia musel před
nástupem do funkce poklonit bohyni Artemis v Efesu a nesměl se dotknout
žádného zločince, který by zde hledal spásu.
Pak přišli Gótové a chrám vyplenili. Efesané jej prý ještě obnovili.
Dekrety císařů Theodosia I.a II.o zavření pohanských chrámů a jejich
zbourání (v letech 383 a 426) pak znamenaly zkázu i pro slavný div
světa. Jeho vykonavatelem se stalo zemětřesení, které chrám zpustošilo
důkladněji než Gótové.
Když pak roku 1863 přijel do Efesu Angličan J.T.Wood, našel u řeky
Kaystru jen rumiště Efesu a Chrám zmizel úplně. Trosek bylo v Efesu
obrovské množství, protože město od antických dob prakticky zaniklo
přirozenou smrtí a Wood začal v městě kopat. Celkem 11 let pak Angličan
v městě kopal a nakonec našel roku 1869 po nevýslovné smůle i trosky
Chrámu. Další dva roky trvalo než kopáči odstranili šestimetrové nánosy
bahna a na zbytky Chrámu mohlo po dvanácti stoletích zasvítit slunce.
Do města se pak Angličané vrátili ještě roku 1904, Rakušané zde kopali
1896 - 8 a poté za druhé expedice v letech 1898 - 1913. Dnešní Chrám
znamená jen obdélník o rozměrem 110x55 metrů a zbytky schodiště.
Komentáře
Přehled komentářů
dlhiothmn oiůsaúmn újmripuiutáíýžéčm,24g5n1 neumím czech
ehm
(Eleadrin, 29. 10. 2007 16:30)Nechci být neomalená ,ale ten kdo tento článek psal, toho moc o chrámu nevěděl. První věc na rozích střechy nestáli býci, ale gryfové (tvorové s orlí hlavou a křídly a lvím tělem. Máš tu i spoustu nedokonalosti a drobností např sloupů bylo 127. A spoustů věcí zde není uvedeno např jak byl vyzdoben štít,z čeho byla střecha, a artemidina socha nebyla cedrová, ale ze zlata a slonoviny.. Jsou to sice jen blbosti, ale člověka to dokáže naštvat :o) jinak to tu máte moc hezký..
opera blbců a pičusů
(dulsnmlis, 29. 11. 2007 16:47)