Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dobrman, můj sen

Dobrman je milý pes se kterým může být i legrace. Už je to nějaký ten čas, co toužím si pořídit dobrmana, jenže se mi to nedaří a asi nejspíš ani nepodaří. Doposud bydlím s rodiči, tedy s matkou a až se odstěhuju, hmm, jak bych to nazval, má přítelkyně má z takového psa respekt a to by asi nedělalo dobrotu. Nicméně, je to pes, který má své kouzlo. Cizí lidi z něj mají respekt, děsí je nejen jeho vzhled ale i ostrost, ktrá je jim známá. Dobrman je pečlivý vzor jeho pána. Jak si ho člověk vycvičí, takový on je. Chápu, nejspíš se asi k dětem moc nehodí. Ale pro člověka je to nejen poslušný sluha, ale hlavně jeho zvířecí přítel. Jak jsem řekl, nemám tu možnost si ho pořídit, tak alespoň ctí své místo v mém logu a dokonce jsem si ho pořídil i místo seznama ( průvodce ) :D

ObrazekPodle mě je to prostě pes, který dokáže být dobrý kamarád, ale i dobrý hlídač. Nemá strach a málo před čím by couvnul. V tomto článku bych Vám chtěl přiblížit něco málo o jeho historii, chovu ale také i o jeho výcviku. Ale prvně bych chtěl říct, že to není pes, kterého si může každý pořídit jen proto, že se mu líbí. Znám takové případy, kdy si člověk pořídí nějakého psa jen kvůli tomu, že se mu líbí nebo že prostě chce mít doma obranáře.Ale tito psí plemena si myslím potřebují každodenní péči a hlavně pevnou ruku. Vždy musí člověk jako pán svého psa ovládat, nikdy to nesmí být naopak, protože pak to někdy může mít i katastrofický konec. Příkladem je jedna osoba, která nechala svého rotvailera pobíhat po Žďárském nádraží a ten pes potom málem zakousnul nějaké staré babičce jezevčíka ( naštěstí ). Říkám naštěstí ikdyž je to neštěstí, protože pes si dokáže troufnout na vše co je menší jak on. Mohlo to být třeba nějaký člověk, kterého by mohl napadnout, v tom nejhorším případě, nějaké dítě. Proto si myslím, že bezohledností může člověk zavinit víc než si myslí. Proto je nutno brát to navědomí.

Historie

Dobrman dostal své jméno po Louisi Dobermannovi, který se z větší části podílel na vzniku tohoto plemene, někdy v druhé polovině 19.století. L.Dobermann, který byl výběrčí daní, hlídač městské brány, říční dozorce a obecní strážník ve městě Apolda v Německu se rozhodl, že vyšlechtí nejdokonalejšího obranáře, který kdy chodil po světě. Začal tedy s křížením, jenže bohužel se nedochovalo. Víme ale, že použil tenkrát řeznických psů, což bylo něco jako předchudce rotvailera. Dále použil ovčáckých psů, kteří byli v Duryňsku chováni v černé barvě s rezavými znaky. Získal tím tedy plemeno, po kterém toužil. Tito služební psi nebyli jen ostražití, ale pracovali jako ochrana dvora a domu. Často se používali i jako hlídací a policejní psi, někdy se jim říkalo i "četničtí psi". Své zastoupení měli i při lovu škodné zvěře.
Pro uvedené přednosti byli dobrmani už na přelomu tohoto století oficiálně uznáni jako policejní plemeno. Chov dobrmanů je zaměřen na chov středně velkých, silných a svalnatých psů, kteří vykazují přes určitou robustnost elegantní a ušlechtilé linie.
Je mimořádně vhodný jako doprovodný, obranný a služební pes, stejně jako pes rodinný.

Obrazek

Rozvoj:
První dobrman byl do Spojených států dovezený E. R. Salmannem v roce 1989. Bohužel o panu Salmannovi i jeho psovi je jen málo záznamu, a tak byl prvním zapsaným dobrmanem roku 1908 pes Intelectus. Na počátku, před začátkem první světové války v Evropě, byli američtí dobrmani ovlivňováni německými a dánskými odchovy. Dobrmani té doby měli sníženou záď, krátké krky, dlouhé hřbety, světlé oči, krátké hlavy a špatnou přední frontu. V 60. letech 20. století dobrmani zažívali škodlivou veřejnou kritiku. Několik nebezpečných napadení a zabití malých dětí dobrmany rychle vedlo k tomu, že se na všechny dobrmany pohlíželo jako na zlé lidožrouty. Média po těchto nehodách skočila a povaha plemene byla až do konce 60. let pod drobnohledem. Teprve na začátku 70. let se vše nakonec uklidnilo a plemeno se začalo do USA vracet. Do Británie byli první dobrmani dovezeni ve 20. letech 20. století a jejich počet byl bezvýznamný. Před začátkem druhé světové války bylo dovezeno méně než tucet dobrmanů. Plemeno zpočátku mělo omezený počet přívrženců. Kvalita raných dobrmanů dovezených do Velké Británie byla mimořádně špatná. Někteří z prvních psů dovezených do Anglie měli většinu nežádoucích znaků jako většina raných amerických dobrmanů. Na pracovního psa nebylo toto plemeno dost zdravé. Špatně se pohybovali, což byl důsledek slabých plecí, mělkého hrudníku, špatných nohou a neohrabaných linií.Kromě toho koncem 30. let a na počátku 40. let 20. století mnoho špičkových jedinců, kteří se vyskytovali v Německu, nebylo pro zájemce z Anglie dosažitelných. Proto byli chovatelé v Anglii nuceni rozvíjet své vlastní chovatelské programy. Plemeno dobrman je jediné německé plemeno, které nese jméno svého prvního známého chovatele Friedricha Louise Dobermanna. Tak se začal dobrman rozvíjet a postupně rozšiřovat. Stal se z něho kvalitní a žádaný pes, nejen jako ochránce, ale i jako mazlíček do rodin.


Standart plemene

ZEMĚ PŮVODU: Německo

POUŽITÍ: doprovodný, obranný a služební pes

ZAŘAZENÍ FCI: Skupina 2: – pinčové a knírači – molossoidní plemena a švýcarští salašničtí psi

Sekce 1: Pinčové a knírači s pracovní zkouškou

CELKOVÝ VZHLED: dobrman je
středně velký, silný a svalnatý pes. Elegantními liniemi těla, hrdým a
vzpřímeným držením, temperamentní povahou a odhodlaným výrazem odpovídá
ideálnímu vzoru psa.

DŮLEŽITÉ PROPORCE: tělesná
stavba dobrmana je téměř kvadratická, to platí zvláště pro psy. Délka
trupu (hrudní kost – sedací hrbol) nemá u psů přesahovat o více než 5 %
a u fen o více než 10 % výšky.

POVAHA: založením je dobrman
mírumilovný, přátelský, v rodině velmi přítulný a milující děti.
Přednost se dává střednímu temperamentu, středné vyvinuté ostrosti, a
střednímu prahu dráždivosti. Při dobré ovladatelnosti a chuti k práci
je nutné dbát na pracovní použití, odvahu a tvrdost. Zvláštní důraz je
kladen na sebejistotu a nebojácnost při současné ostražitosti vůči
okolí.

HLAVA
Mozkovna
- silná, odpovídající stavbě těla. Při pohledu shora odpovídá tvar
hlavy tupému klínu. Příčná linie temene má být při pohledu zepředu
přibližně vodorovná a nesmí se svažovat k uším. Linie temene téměř
navazuje na linii nosního hřbetu a směrem k týlu se lehce zaobluje.
Nadočnicové oblouky jsou dobře vyvinuty, nevystupuji vpřed. Čelní
brázda je ještě patrná. Týlní hrbol nemá vyvstávat. Při pohledu zpředu
a shora pozorované postranní části hlavy nesmějí působit vypoukle.
Boční lehké klenutí horní čelisti a jařmové oblouky musejí být v
harmonii s celkovou délkou hlavy. Osvalení hlavy je silně vyvinuto.
Stop: čelní sklon je malý, ale dobře vyznačen.

Obličejová část
Nos: nosní houba je dobře
vyvinutá, spíše širší než okrouhlá, celkově nijak nevystupuje, s
velkými otvory. U černých psů je nos černý, u hnědých může být ve
světlejším tónu odpovídajícím zbarvení.
Tlama: musí být ve správném
poměru k mozkovně a silně vyvinutá. Tlama je hluboká, má dosahovat až
po moláry. Tlama musí dosahovat požadované šíře i v oblasti dolních a
horních řezáků.
Pysky: mají pevně a hladce
přiléhat k čelistem a musí zajistit pevné uzavření tmavě pigmentované
ústní štěrbiny. U hnědých psů může být pigment poněkud světlejší.
Čelist, skus, zuby: horní i dolní čelist silná a široká. Nůžkový skus, 42 zubů odpovídajících zubnímu schématu, normální velikosti.
Oči: středně velké, oválné a
tmavě zbarvené, u hnědých psů je dovolen trochu světlejší odstín. Oční
víčka jsou dobře přiléhající. Okraje víček osrstěné.
Uši: vysoko nasazené a
vzpřímeně nesené, okupírované přiměřeně k délce hlavy. Je-li v zemi
zákaz kupírování, uznávají se nekupírované uši jako rovnocenné. (Měly
by být středně velké, přiléhající ploše předním okrajem k líci).

KRK: v poměru k hlavě a tělu
je dobré délky. Suchý a svalnatý, se vzestupnou líbivě zaoblenou linií.
Držení krku je vzpřímené a vyznačuje se ušlechtilostí.

TĚLO
Kohoutek: má být zvláště u psů silně vyznačen a svou výškou a délkou určuje průběh hřbetní linie klesající k zádi.
Hřbet: je krátký a pevný, dobré šířky a dobře osvalený.
Bedra: dobré šířky a dobře osvalená. Fena může být v bederní partii delší, protože potřebuje místo pro struky.
Záď: má být směrem od křížové
kosti po kořen ocasu sotva znatelně skloněná, lehce zaoblená. Nemá být
přímá, ani nápadně srázná, má být dobré šířky a silně osvalená.
Hrudník: délka a hloubka
hrudníku musí být ve správném poměru k délce trupu, přitom má hloubka
hrudníku s lehce klenutými žebry dosahovat přibližně poloviny
kohoutkové výšky. Hrudník je dobré šíře s výrazným předhrudím.
Břišní linie: od konce hrudní kosti k pánvi je břicho zřetelně vtažené.
Ocas: je vysoko nasazen a
krátce kupírován, dva ocasní obratle mají být viditelně zachovány. V
zemích, kde je kupírováni ocasu zakázáno, může se ocas ponechat
přirozený.

KONČETINY
Hrudní končetiny
Hrudní končetiny jsou ze všech pohledů téměř rovné, tzn. kolmé k zemi a silně vyvinuté.
Plece: Lopatka pevně přiléhá k
hrudnímu koši, z obou stran dobře osvalená a přesahuje nahoře trny
hrudních obratlů. Je co možná nejvíce šikmo směrem dozadu uložená a
svírá s vodorovnou rovinou úhel asi 50°.
Paže: Dobré délky a osvalení. Úhel kosti pažní k lopatce je asi 105° – 110°.
Loket: Dobře přiléhající a nevybočující.
Předloktí: Je silné a rovné, dobře osvalené. Délka je vyvážená v poměru k tělu.
Zápěstní kloub: Silný
Zápěstí: Silné kosti zepředu rovné, z boku jen lehce našikmené (max. 10°) .
Tlapy: Jsou krátké a uzavřené. Prsty dobře klenuté (kočičí tlapa) , drápy krátké, černé
Pánevní končetiny
Při pohledu zezadu působí v důsledku výrazného osvalení dobrman v
partii kyčlí a zádě oble. Svaly od pánve přes stehna a bérce mají být
dobře vyvinuty, stehna, kolena a hlezna široká. Silné pánevní končetiny
jsou rovné a stojí paralelně.
Stehno: Dobré délky a šířky se silným osvalením. Dobré zaúhlení kyčelního kloubu. Úhel k vodorovné rovině 80° – 85°.
Koleno: Kolenní kloub je silný
a dobře vyvinutý. Je tvořen hlavicí stehenní a bércové kosti spolu s
čéškou. Koleno svírá úhel zhruba 130°.
Holeň: středně dlouhá, v souladu s celkovou délkou pánevní končetiny.
Hlezno: Středně silné, rovnoběžné. Bércové kosti se v hleznu spojují s kostmi zadního záprstí (úhel cca 140°).
Záprstí: Je krátké a postavené kolmo k zemi.
Tlapky: Jako u hrudních končetin jsou prsty krátké, klenuté a uzavřené. Drápy krátké a černé.

MECHANIKA POHYBU: chody mají
mimořádný význam nejen pro výkonnost psa, ale i kvalitu exteriéru. Krok
je pružný, elegantní, obratný, volný a prostorný. Hrudní končetiny
dosahují co nejvíce dopředu. Pánevní končetiny dodávají dalekým
vykročením a pružností žádoucí pohybovou sílu. Pes klade hrudní
končetinu a pánevní končetinu na opačné straně takřka současně vpřed.
Dobrá pevnost hřbetu, vazů a kloubů.

KŮŽE: Pevně na celém těle přiléhá a je dobře pigmentovaná.

OSRSTĚNÍ
Vlastnosti srsti: srst je krátká, tvrdá a hustá. Pevné a hladce přiléhá a pokrývá rovnoměrně celý povrch těla. Podsada není žádoucí.
Barva: černá nebo hnědá s
červenohnědým ostře ohraničeným a čistým pálením. Pálení se nachází na
tlamě, jako skvrny na lících a nad očima, na hrdle, dvě skvrny na
hrudi, na nadprstí a tlapách, na vnitřních stranách stehen, okolo řitě
a na sedacích hrbolech.

VÝŠKA / VÁHA
Výška: kohoutková výška – pes : 68 – 72 cm
- fena : 63 – 68 cm
žádoucí je střední výška.
Váha: pes cca 40 – 45 kg
fena cca 32 – 35 kg

VADY: Každá odchylka od výše uvedených bodů musí být považována za vadu, jejíž hodnocení musí přesně odpovídat stupni odchylky.

DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY
Vyloženě chybějící nebo převrácený pohlavní výraz.
Oko: žluté (dravčí), různobarevné oči.
Zuby: předkus, klešťový skus, podkus, chybějící zuby podle zubního schématu.
Osrstění: bílé skvrny, zřetelně dlouhá a vlnitá srst, příliš řídké osrstění a větší lysiny.
Povaha: bázlivý, plachý, nervózni a agresivní pes.
Velikost: psi, kteří se odchyluji směrem dolů nebo nahoru o více než 2 cm od standardu.

Poznámka: Psi musejí mít dvě viditelně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná v šourku.

Obrazek



Výcvik


Dobrman je milý pes, se kterým je velká legrace. Už je prostě takový. Když už ho ale v noci v parku venčíte, přejete si mít jistotu, že kdyby se vás někdo nedejbože pokusil napadnout, udělá váš dobrman víc, než že se za vás schová s výrazem typu "proboha, hlavně zařiď, ať mě neznásilní".
Jak ale ze srandisty dobrmánka udělat dobrého obranáře?
K tomu účelu byla vypracována řada metodik obran psů. Způsoby nácviku pak sahají od základní sportovní obrany až po speciální výcvik služebních psů. U obran obecně je ale velmi důležité (zvláště u štěňat) začínat s cvičením obran hrou, tak aby se pes bavil a na výcvik se těšil. Pokud byste totiž na psa hned zpočátku trvdě nastoupili, probudili byste v něm akorát tak strach a z něj by se snadno mohlo stát vystrašené a agresivní zvíře. Místo obrany před násilníkem, by pak pes mohl atakovat třeba vaší dlouholetou kamarádku, která vám přišla při kávě vylíčit své trable s manželem.

Jak a kdy s nácvikem obran vůbec začít?
První krůčky v téhle oblasti může se psem ujít sám jeho páníček, a to už třeba od 8 týdne věku psa či fenky. Věc probíhá tak, že se psovod formou hry snaží psa zaujmout pohybujícím se hadrem či kůži. Ideální je však kůže, jednak déle vydrží a je poddajnější. Navíc pokud ji pes stiskne jen slabě, kůže mu z tlamy vyklouzne. Pejsek se tak od samého počátku učí pevnému zákusu, který je u obran tak důležitý.

ObrazekSamu akci provádíme tak, že kůží (tedy kořístí) pohybujeme před psem (vždy směrem od něj!) a snažíme se v něm probudit zájem. Hadr či kůže tady vlastně simuluje panický úprk malé kořisti. Jednoduše řečeno při zemi se míhající kůže je něco jako slavná myš Jerry a váš pes se má chovat jako Tom, tu pohádku přece znáte. Jakmile váš dobrmánek začne kořist pronásledovat, radostně ho pochvalte, chvíli se s ním o kůži potahejte a pak mu umožněte, aby kořist ulovil (pustíte kůži a necháte ji psovi v tlamě). Když pesan kůži upustí, znovu ji vezměte a pokračujte od začátku. Hru však provádějte vždy jen tak dlouho, dokud psa baví a není znaven k smrti. Takto si hrát lze i několikrát denně, ale k definitivnímu ulovení kořisti a ukončení hry musí dojít, vždy když je ještě pes kořistí maximálně vydážděn a hra ho stále baví.

Pokud pes vaše (pro nezúčastněného pozorovatele značně komické) počínání bude z počátku ignorovat s výrazem jako "měl by sis asi zajít na kliniku, dneska se chováš vážně divně", rozhodně jej netrestejte, ale pokračuje ve svém snažení ještě s větším nadšením. Uvidíte, že to půjde. I když vaše štěně vypadá jako král všech ťuňťů a vrcholem jeho bojovnosti je občasná snaha uhlodat si vlastní pacičku, která se mu jeví jako cizí předmět, může z něj jednou být výborný obranář nebo obranářka.

Památník dobrmanů

Dobrman opravdu nepatří do skupiny tzv. Bojových plemen, od jakživa bylo jeho posláním sloužit a zachraňovat a byl šlechtěn s myšlenkou dokonalého služebního psa. Tento odstavec je věnovaný dobrmanům, kteří v roce 1944 pomáhali příslušníkům námořnické pěchoty, odvážně a statečně obětovali své životy a tím zachránili mnoho námořníků.

Památník dobrmanů v Guamu Památník dobrmanů v Guamu

Vždy věrný

V Guamu stojí památník na počest dobrmanů, kteří byli ve válce. Cesta k němu je lemovaná hroby 25 dobrmanů, kteří tu svůj nechali život. Autorkou samotné skulptury památníku je Susan Bahary. Památník byl odhalen roku 1994, na 50. výročí oslavy osvobození Guamu.

Památník nese název : "Vždy věrný" a na jeho přední části je napsáno:

V roce 1944 položilo život 25 námořních válečných psů za osvobození Guamu. Sloužili jako strážní hlídka, poslíčci, zvědové. Objevovali jeskyně a hledali miny.

SEMPER FIDELIS (=Vždy věrný).
Kurt Yonnie Koko Bunkie
Skipper Poncho Tubby Hobo
Nig Prince Fritz Emmy
Missy Cappy Duke Max
Blitz Arno Silver Brockie
Bursch Pepper Ludwig Rickey
Tam
(pohřben v moři Asan Point)

"Vždy věrný" byl inspirován kouzlem těchto psích hrdinů, kteří jsou ztělesněním lásky a oddanosti. Na počest práce těchto oddaných dobrmanů se United Dobreman Club rozhodl nechat jim postavit sochu.

Jak předejít agresi psíka?

Bod č.1-Socializace

Najděte si na něho co nejvíce času hned od začátku, berte ho mezi lidi, aby se jich nebál a nebyl na ně v dospělosti zlý, nechte je, aby mu dávali odměny a hladili ho. Nemusíte se bát, že se z něho stane takový lidumil, že Vás nakonec nebude hlídat. Dobrmani se pokouší hlídat už od útlého věku - např.5 měsíců).

Bod č.2-Nebuďte brutální, hlídejte si nervy

Rozkousané cigarety Častokrát jsem se dočetl, že majiteli došly nervy a vybil si zlost na štěněti. Takto labilní lidi by si dobrmana rozhodně pořizovat neměli. Nedokážete-li uhlídat sami sebe, nepřenášejte to napětí dál. Když už si někdo pořídí štěně, musí počítat s tím, že ho pes do týdne nebude poslouchat na slovo, že v rámci hry (nebo nudy) okouše Vaše boty, sebere jídlo ze stolu, roztrhá důležité papíry. Za to, že nedomyslíte následky, vrátíte se z práce a uvidíte roztrhavé věci a uprostřed nich spícího psa,ho nikdy netrestejte. Musíte ho chytit při činu! Máte-li ho v bytě (domě) a nedáváte-li si na své cenné věci pozor, může se stát, že Vám např.sebere TV ovladač, telefon nebo diář.. Mohla bych Vám tu vyprávět, co všechno jsem naší dobrmance nevědomky podstrčila ke hře. Jednou to byl prasklý display u mobilu, podruhé, potřetí a počtvrté cigarety, (viz obrázek), boty, papírové útěrky,dioptrické brýle... A nedočkala se ode mě žádné exploze emocí. K roztrhaným cigaretám jsem přišla pozdě, takže k tomu jsem jí neřekla nic. Ale mobil jsem jí z pusy vyndala a důrazně ji slovně pokárala. Teď, i když telefon zvoní, dělá, že ho nevidí. Někdy budete muset psovi vynadat víckrát, než to pochopí, můžete ho i vytřepat za kůži nad kohoutkem.

Bod č.3-Buďte důslední

Když uvídíte, že Váš pes drží něco, co by neměl, nestačí mu jen říct fůj a nechat to být. Protože to později vede k ignoraci povelů, a to určitě nechcete. Často budete muset přerušit oblíbenou činnost, abyste dobře vychovali svého psa. Dá to hodně práce, ale bez důslednosti a úsilí by Vás nemusel pes brát vážně a dělal by si vždy jen to, co by chtěl on sám. Jednou jste Vy jeho pánem a musí Vás poslouchat.

Bod č.4-Sahejte na něho, hlaďte ho

A to proto, aby se nechal ošetřit, aby Vám věřil a nebál se toho, že mu přitom uděláte něco nepříjemného. Stačí, aby v lese zavadil okem o větvičku a už bude potřeba mu oko vykapat. Můžete využít buď moment překvapení, nebo mu do oka sáhnout prstem namočeným v daném roztoku anebo mu lítat s kapičkama kolem hlavy a pokaždé, když se přiblížíte k oku a on neucukne, ho odměnit. Při naší předminulé návštěvě veterináře, kdy jsme si šly pro injekci, dostal náš pes nejprve od sestry pamlsek, a pak hned injekci. Takže příště si už nevzal nic, protože si na to pamatoval. Možná je lepší psa odměnit za statečnost, že to vydržel než ho lákat malou lží.

Obrazek


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

v žádném případě

(Ywwka, 6. 10. 2009 14:52)

Tohole psa mít vážně nikdy nebudeš:) A musím tě opravit, pes není sluha a nikdy nebude! pes je jen přítel člověka! Nikdy to není jeho sluha, je to jeho kamarád nebo parťák...

Re: v žádném případě

(B., 26. 2. 2012 11:26)

Však on tam píše, že je to hlavně přítel ;) Tím sluhou mohl myslet, třeba to, že ho ubrání, kdyby se stalo něco vážného nebo tak :) Takže tady nedávej rozumy, jak toho psa mít nikdy nebude:) Ty o tom nerozhoduješ, takže do toho nemáš co kecat:D To, že má být pes přítel je jasná věc, neboj, myslím si, že tak vypatlanej není ;)