Jdi na obsah Jdi na menu
 



Většinou se všude píše jen o současných záhadách a tajemných bytostech,ale zapomíná se na tvory,v něž věřili naši dávní předkové.Možná jsou právem podceňovány,protože ve starověku a středověku byli všude jen neprobádané husté lesy,které pokrývaly valnou většinu celého světa.Na jiných místech,kde vznikaly první civilizace zase jen ohromné pouště,samozřejmě taktéž absolutně neprobádané.Navíc celý život všech lidí byl ovlivňován vírou a magií,takže nadpřirozené jevy byli pro ně díky jejich neznalosti zcela přirozené.Přesto však musel existovat nějaký reálný základ oblud,které děsili starý svět.Dokonce je mnoho svědectví lidí z moderní doby,popisující příšery časů dávno minulých(například často viděná mořská panna).Ještě se o těchto svědectvích zmíním,ale teď vám již dám k dispozici výčet mnoha oblud starého světa.
Některá mýtická zvířata jistě vznikla převzetím z povídek cestovatelů a byla uznána za skutečná.Tento případ nejspíš platí i pro strašlivou devítihlavou Hydru,kterou podle antických
Bájí porazil hrdina Hérakles(Herkules),nejspíš vznikla podle popisu skutečné chobotnice(devět hlav-devět chapadel?).Ve starověku i středověku vládl velký strach z hadů,což mělo za následek vytvoření mnoha plazích nestvůr,jako například jedovatý salamdr,bydlící v ohni,všeobecně známý drak,kterého netřeba představovat,dále zmíním baziliška,krále hadů zrozeného z kohoutího vejce vysezeného.Jeho pohled způsoboval zkamenění.Jediná obrana byla zrcadlo,aby zkameněl sám sebe.Stejně tomu bylo i s medúzou,ohavnou ženu s hadím ocasem místo nohou a hady místo vlasů.Další tvor je například bájný pták fénix.Podle pověstí existuje pouze jediný fénix žijící tisíce let,potom když zestárnul a unavil se,zapálil svůj vlastní pohřební oheň a vstal znovuzrozen z popela.Někteří bájní tvorové byli složeninami z různých částí těl normálních zvířat.K nejobávanějším patřila chiméra se lví hlavou,kozím tělem a dračím ocasem.Další v pořadí je například mantichora s lidskou hlavou,lvím tělem a jedovatým ocasem škorpiona.I létající příšery se dočkaly pověstí,jako například pták Noh,napůl lev a napůl orel(jeho existenci ale v17. století odmítl spisovatel sir Thomas Browne jako zmateční a pochybné zvíře).Kentaur,u něhož jsou k dispozici i svědectví z moderního světa,byl napůl kůň a napůl člověk.Dalším koňským mutantem je pooka,která má trup i hlavu lidské,koňské jsou u tohoto tvora jen nohy a ocas.Toto stvoření se prý zjevuje jen v určité dny a pouze na jistých prokletých místech.V hrabství Louth ve Velké Británii dokonce existuje starobylý kostelík,údajně prý vybudovaný k ochraně pocestných před touto zlovolnou obludou.Tuto i další příšery měli podle legendy přivolávat druidové.Dnes bychom řekli,že tito mudrcové otevírali brány do paralerních vesmírů.Nejspíš čirá představivost dodala do starověkého umění okřídlené býky a koně,nebo sfingy s lidskou hlavou a lvím tělem z Egypta a Asýrie.Dalšími zvláštními tvory ze starověku,konkrétně antiky,jsou satyrové-v horní půlce lidi,ve spodní kozy.Tito tvorové by možná mohly být již zmiňovanými pookami z anglické mytologie.Zástupce podivných bytostí z řad vodních tvorů,jsou obrovští mořští hadi,krakeni,mezopotamský mořský drak Tiamat,strašlivá biblicá ryba Leviatan,která učinila,aby hlubina vřela jako hrnec,vikingský Jorumngadr,gigantický had svinutý pod hladinou,obepínající celou zeměkouli a hlavně mořská panna-žena s rybím ocasem místo nohou,nebo sirény,které svým zpěvem vábili námořníky na svůj ostrov a pak je zabili a jedli jejich maso.
A tady máme nějaké ty případy vidění mutanta s koňským tělem-pooka.
Před skoro šesti lety vyrazila mladá dvojice z Mostecka na výlet směrem k České Lípě.Zrovna když projížděli kolem mohutného,legendami opředeného kopce Ortel,kde se údajně otevírají brány do jiných světů,když v tom se stalo něco nadpřirozeného.Z porostu vyskočila na silnici příšera jako z horroru.Bytost byla prý nejméně dva metry vysoká a na první pohled připomínala vzpínajícího se koně.Horní část těla byla ale lidská.Dlouhý obličej lemovala hustá hříva,která pokrývala i část trupu.Nohy však nestvůra měla jednoznačně koňské a ze svalnatých nohou vyrůstal střapatý žíňový ohon.Podivný tvor se k nim přiblížil na asi 10 metrů zvědavě si je prohlížel.Nakonec opět zmizel v hustém porostu.Vystrašení mladí lidé se rozhodli přivolat policii,ale nakonec se však rozmysleli s domněním,že by jim stejně nikdo nevěřil.Polekal tuto mileneckou dvojici obyčejný kůň,nebo je vyděsila pooka?Myslím,že není náhoda,že se tato událost přihodila zrovna u výše zmiňovaného kopce Ortel.
Podobná událost byla zaznamenána v roce 1966 v Irsku,konkrétně v již zmiňovaném hrabství Louth.Jejími nedobrovolnými hrdiny se opět stali dva mladí lidé-John Farrel a Margareth Johnsonová.Partnerský pár projíždějící kolem prastarého dolomenu vyděsilo podivné stvoření,které prý vypadalo jako kůň,ovšem s lidským obličejem i trupem.Bytost se jim postavila do cesty,pak skočila přímo k autu a déle než dvě minuty si je přes skla prohlížela.Prý měla nenávistný pohled a hrůza lidí mu evidentně působila radost.K útoku se však tvor naštěstí neodhodlal a zmizel zase v šeru silnice.
Poslední zde uvedený případ setkaní člověka s pookou je ze 17.listopadu roku 1974 v americkém státě Washington,konkrétně u Bald mountain.Tentokrát jsou svědkové manželský pár.Prý z porostu vedle vyskočila naše známá nestvůra.Tentokrát,ale údajně měla na hlavě něco jako anténu a kolem ní se mihotala tmavě zelená záře.Jako vždy obluda opět utekla.

Nějaké další zajímavosti-Ve středověku dokonce i učenci věřili na celou řadu bájných zvířat.Bohatí sběratelé kupovali takové věci jako drápy ptáka Noha(zkamenělé kly mamutů a rohy antilop),nehořlavou vlnu salamandra(azbestové vlákno) a dochované Hydry(kůže hada,hlavy a drápy lasiček).
Poslední zaznamenaný hon na draka se odehrál v roce 1857 na Varšavě,když jakýsi lékař určila jako příčinu smrti dvou chlapců pronikavý dračí pohled.Nějaký odsouzený vězeň byl poslán,aby vyhledal netvora.Oblečen celý v kůži a vyzbrojen zrcadlem šel najít draka.Chytil něco,co vypadalo jako obyčejný had-o čemž lékař prohlásil,že je to bazilišek.


Bájné bytosti mýtů a legend


Sfinga a Minotauros, kentauři, Gorgony, draci, jednorožci - v antické mytologii a ve středověkých bájeslovných knihách se to jen hemží podivnými hybridními tvory. Monstra nahánějící často hrůzu a vzbuzující odpor zabydlují říši naší fantazie. Proč tomu tak je?


Kde se vzala Sfinga? Jak vznikly Sirény, kentauři a Hydra? Co pojí Gorgony s Minotaurem? Co vedlo kultury, z nichž se vyvinula naše dnešní civilizace, k tomu, aby si vybájily tak podivné bytosti?

Řada těchto bájných zvířat pochází od Sumeřanů, Babyloňanů a Egypťanů. Za to, že je známe i dnes, vděčíme Řekům, kteří je přejali do svého mytologického světa představ, odkud toto dědictví převzaly kultury křesťanského Západu. Vždy se však jednalo o hybridy, o křížence, tedy bytosti, které vznikly křížením různých druhů. To, co je v přírodě nemyslitelné, umožnil božský původ jejich rodičů.


Nestvůrné plémě bohů


Rovněž řecká mytologie je hustě zaplněna těmito hybridními bytostmi, na jejichž početí se podílela nejrůznější božstva nebo jejich potomstvo. Také starý bůh moře Forkys zplodil se svou sestrou mořskou příšeru Keto, Echidnu, což byla z poloviny nymfa a z poloviny had. Echidna pak přivedla na svět řadu dalších oblud, mezi jinými trojhlavého psa Kerbera, který střežil brány do podsvětí, dále devítihlavou vodní saň Hydru, přebývající v bažinách, Chiméru, nestvůru složenou ze lva, kozy a hada a chrlící oheň, v neposlední řadě Sfingu, která na rozdíl od egyptské sfingy byla bytostí ženského pohlaví s hlavou ženy, tělem lvice a ptačími křídly. Gorgony, tři Echidniny sestry, z nichž nejznámější je Medusa, nebyly o nic méně odpuzující. Mely zlatá křídla a ruce z bronzu, z tlamy jim visel dlouhý červený jazyk a trčely špičáky podobné kančím. Místo vlasů se jim kolem hlavy vinuli živí hadi, a kdokoliv pohlédl do jejich ohyzdné tváře, ten zkameněl pod jejich pohledem.

Sirény, dívky s ptačími těly, které svým vábivým zpěvem vábily mořeplavce do záhuby, byly v řecké mytologii třemi dcerami říčního toku Acheloa a jedné z Múz. Kentaury, jejichž lidský trup spočíval na koňském těle, zplodil Apollonův syn Kentaur se stádem klisen. Při plození hybrů však sehrály svou roli i lidské bytosti. Proslulý Minotauros, člověk s býčí hlavou, byl plodem spojení Pasifae, manželky krétského krále Minoa s bílým býkem, kterého králi seslal bůh Poseidon.


Středověké nestvůry


Středověk se k této velké zásobárně nestvůr vrátil a sestavil si z ní vlastní soubor fantastických kreatůr. Není vždy příliš jasné, do jaké míry jsou ve vzájemném příbuzenském poměru, ale vznikly také křížením různých druhů. Jednorožce zmiňuje například už ve 4.století př. Kr. řecký historik Ktesias. Píše, že toto divoké zvíře žije v Indii a má trojbarevný roh: u kořene bílý, na špičce červený a uprostřed černý. Na začátku našeho věku mu pak římský básník Ovidius připisoval tělo koně, jelení hlavu a sloní nohy a ocas divokého prasete. Ve středověku bylo totéž zvíře zobrazováno jako malý bílý kůň s kozí bradkou a dlouhým rohem. Drak, který se objevoval už v mytologii Sumeřanů a Babyloňanů, je stejně podivným tvorem jako jednorožec. Také toto bájné zvíře je kombinací různých prvků, i když mnozí draci žijí jako mořské nestvůry ve vodě, mají přesto nohy jako suchozemci a křídla jako ptáci. Ve středověkých bájích pak přistupuje k těmto typickým dračím rysům ještě sopečná podstata, jsou to netvoři chrlící oheň a obývající jeskyně pod zemí.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

aštar

(roman, 20. 12. 2012 23:56)

konec svjeta mořna je tolik zla nazemi tak sto musi zmnenit javim kařdi se boji ale jednov tomusi skončit