Zbraně Aikido
Zbraně
V Aikido se učí i boj s nožem (tanto), dřevěným mečem (bokken) a krátkou tyčí (jo). Stylem, který nejvíce pracuje se zbraněmi, je Iwama-rjú. Práce se zbraněmi vychází z tradičních japonských bojových umění, ale je přizpůsobena myšlenkám a technikám aikido (někdy je tedy pro odlišení například cvičení s mečem označováno jako aikiken, s tyčí aikidžó). Zakladatel Aikido si v zájmu zachování tradice nepřál degradaci Aikido na sport pořádáním zápasů a soutěží. Základní myšlenkou aikida je hledání harmonie, ve které rivalita a soutěživost, která je nezbytnou součásti sportovních klání, nemá místo.
Jo
Jo (čti džó) je hůl. Aikidó používá většinou techniky obrany proti holi anebo za pomoci hole. To znamená že hůl drží jeden z dvojice partnerů. Těmto technikám se v různých interpretacích říká jodori, jonage nebo josabaki. Někteří učitelé cvičí také nějakou formu tzv. aikijo, tj. používají hůl proti holi (kumijo, jo tai jo), nebo hůl proti meči (ken tai jo), případně cvičí sestavy bez partnera (zde kata). Takové cvičení najdeme v Iwama rjú anebo Nishio aikido. Zakladatel aikido cvičil také misogi no jo, očistné cvičení s holí.
Délka jo v aikidó není striktně daná, ale nejčastěji se používá standardní jo podobné tomu, které známe z Jodo, tj. 128 cm dlouhé s průměrem menším než 3 cm.
Tanto
Tanto byl nůž samuraje, který nosil stále s sebou. Při samurajských soubojích se nejednou stalo, že byl použit právě tento nůž při zasažení útočníka, a tak vznikly různé formy obrany proti tanto. Při Aikido se používá dřevěná náhražka a cvičí se převážně obrany proti ozbrojenému útočníkovi a skupině útočníků.
Bokken
Bokken je dřevěný meč obvykle velikosti katany používaný pro cvičení jak v Aikido tak i například v Iaido, Kendo, Kenjutsu, Jodo nebo i Judo. Bokkeny se vyrábějí převážně z dubového dřeva a existuje mnoho druhů a variant a vyrábí se se záštitou (tsuba) i bez ní.
Suburito
Iaito
Iaito je cvičný tupý kovový meč většinou vyrobený ze slitiny zinku a hliníku. Jeho vlastnosti při cvičení iaido jsou velmi podobné japonskému meči - kataně. Kvalitnější iaita jsou vybavena podélnou drážkou, která při správně provedeném seku vydává charakteristický svištivý zvuk.
Vyrábí se v nejrůznějších provedeních od nejlevnějších standardních až po luxusní meče ve velikostních a váhových kategoriích.
Shinken (Katana)
„Katana“ v japonštině znamená meč. Je to také specifický název pro japonský sečný meč, zahnutý (podobně jako šavle) jednobřitý meč tradičně používaný Samuraji. V japonštině toto slovo nemá množné číslo, to bylo přidáno až v angličtině, kde se používá „katanas“ nebo „katana“.
Katana byla tradičně párována s wakizashi nebo shötö, stejně vytvořenými, avšak kratšími meči. Oba meče byly nošeny třídou bojovníků. Katana mohla být také kombinována s tantö, ještě kratším mečem stejného tvaru i výroby. Tato sada dvou zbraní se nazývala daishö, což znamená „velký-malý“, a reprezentovala společenskou sílu a osobní čest Samuraje. Dlouhý meč se používal v otevřeném boji, zatímco kratší byl určený k bodání, boji na blízko (třeba interiéry) a na seppuku, druh rituální sebevraždy.
Katana byla primárně používána jako sečná zbraň, protože její zakřivení je spíše mírné, dovolovala i efektivní bodání. I když je Katana myšlena jako obouruční zbraň některá historická bojová umění Japonska obsahují jednu či dvě jednoruční techniky. Katana je tradičně nošena ostřím vzhůru. Zatímco umění praktického použití meče v jeho původní podobě je dnes zastaralé, kenjutsu a iaijustu se promítly do dnešních bojových umění. Staré koryü školy meče stále existují (Kashima Shinto-ryu, Kashima Shin-ryu, Tenshin Shoden Katori Shinto-ryu a Nitō-ryū a další).